NEWS / AKTUALITY

Orchestrální Maestoso a Uspávanky pro housle a klavír byly uvedeny v brazilském Porto Alegre v  červnu 2025 na koncertech UFRGS.

Pražská kantiléna připomněla na Slavnostním koncertě (14. 6. 2024) konaném k Roku české hudby rovněž pětasedmdesátiny Jana Vičara.  Zazněl jeho Vejr (dívčí sbor; sbormistryně Lea Esserová)  a patero písniček na verše Jiřího Žáčka (Koťátka; sbormistryně Zuzana Drtinová a Martina Spiritová, klavír Olga Cviková). Vičarova hudba zněla v Rudolfinu naposledy v roce 1988, kdy na koncertě Pražského jara Jiřina Uherková řídila za klavírního doprovodu Milana Uherka a spolupráce trumpetisty Vladimíra Rejlka Plamínek Severáčku v písni na slova Jindřicha Balíka “Hrajte si!”

https://www.facebook.com/photo/?fbid=1150333302712467&set=pb.100032074255418.-2207520000

 

Sborová tvorba letošního jubilanta Jana Vičara byla rozsáhle a ve špičkové interpretaci připomenuta na 51. ročníku mezinárodního sborového festivalu Svátky písní Olomouc (29. 5.–2. 6. 2024). V průběhu několika dní zazněly na koncertech nebo v soutěži Vičarovy kompozice a úpravy Ufo, ufo, ufoni  (Chorea pueri ustensis, sbormistryně Veronika Tomsová), Do hory ma poslali (Divočáci Brno, Kamila Zenklová; KoMPAS Ostrava, Daniela Střílková; Mužský komorní sbor Permoník Karviná, Karina Grimová ), Rež, rež, rež (KOS Litomyšl, Milan Motl; Smetana Hulín, Lenka Polášková; Mužský komorní sbor Permoník Karviná, Karina Grimová), Konopa (Kajetán Plzeň, Zuzana Kuncová); Přijde jaro, přijde (KOS Litomyšl + Kajetán Plzeň; Jan Vičar), Ej, hora, hora (Smíšené sexteto Permoníku, Zuzana Nerovská), Hory sa čerňajú (Mužský komorní sbor Permoník Karviná, Karina Grimová), Kdo to na mňa žaluje a Gurale (Spevácky zbor slovenských učitelov, Štefan Sedlický).  Viz o tom podrobněji v KlasikaPlus Lenka Mlynářová nebo tamtéž Blanka Juhaňáková.

1. Jsem proti slučování Moravské filharmonie a Moravského divadla. Mám pro to kulturně-historické, společensko-politické, umělecké a ekonomické důvody.

2. Mám obavu, že připravované „sloučení“ Moravské filharmonie s Moravským divadlem bude předstupněm jejího budoucího „splynutí“ (= pohlcení). Jednou se totiž mezi politickou reprezentací města objeví silná osoba, která se důrazně zeptá: Proč má mít jedna olomoucká instituce dva orchestry? Stačí jeden, ale zato „lépe placený, lépe hrající, efektivnější…“ Kvalifikovaným ekonomickým protiargumentům a nesporným uměleckým důvodům nebude – podobně jako nyní – dopřáno sluchu. Statut, který zaručoval zachování obou orchestrů a značek, se změní a na schůzi Zastupitelstva města Olomouce se takzvaně prohlasuje. A pro jistotu se vše překryje bouřlivou diskusí o tom, jak by bylo nejlépe Moravskou filharmonii přejmenovat.

3. Vyspělá kulturní a civilizovaná společnost se nikdy nezbavuje výdobytků, kterých bylo dosaženo v minulosti. Naopak, pečuje o ně a rozvíjí je, neboť jsou součástí hmotného nebo nehmotného kulturního dědictví. A k nim přidává nové výdobytky, vymoženosti své doby.

4. Navrhuji naší politické reprezentaci něco odlišného: Postavme/postavte si jiný pomník před historií. Místo sloučení filharmonie a divadla v Roce české hudby, vybudujme/vybudujte v dohledné době v Olomouci stánek hudebního umění, koncertní sál pro skvělou Moravskou filharmonii, která je svébytnou paralelou České filharmonie a Slovenské filharmonie. Bývalé hlavní město Moravy si to zaslouží!

(Proslov Jana Vičara  na koncertě „Zachraňme Moravskou filharmonii!“, Olomouc, Letní kino, 20. května 2024) Viz také Hanácký večerník 22. 5. 2024

Jan Vičar jako ambasador Moravské filharmonie napsal krátký komentář pro programovou brožuru koncertní sezóny 2024/25.  Nicméně jeho text kritizující připravované sloučení Moravské filharmonie s Moravským divadlem byl nakonec společně s příspěvky dalších ambasadorů vyřazen. Tuto událost zaznamenala Hanácká Drbna. Viz Hanácká Drbna 10. května 2024

Nepublikovaný text:
„S obavami sleduji, co se děje s Moravskou filharmonií. Nějak nechápu (psáno v březnu 2024), proč proti jejímu slučování s divadlem razantněji nevystupuje některá z politických stran? Proč osvědčenému a fungujícímu orchestru nepodá ekonomickou pomocnou ruku Olomoucký kraj? Proč nic nenamítá univerzita a další olomoucké kulturní instituce? Proč nepřipravují protest, třeba vsedě, studenti vysokoškolských hudebních oborů, konzervatoře, učitelé základních uměleckých škol a učitelé školské hudební výchovy? To se všichni bojí, nebo je jim to jedno? Že by instituci se skvělým názvem a tradicí, která je svébytnou paralelou České filharmonie a Slovenské filharmonie, již tiše odepsali? Uvědomuje si olomoucká kulturní veřejnost, že nastalý proces je nezvratný? Co zmůže samotné abonentní publikum a výkřiky jedinců? Jaký si to stavíme pomník před historií?  Nechci sýčkovat, ale mám obavu, že připravované „sloučení“ Moravské filharmonie s Moravským divadlem bude předstupněm jejího budoucího „splynutí“ (= pohlcení). Jednou se totiž mezi politickou reprezentací města objeví osoba, která se důrazně zeptá: Proč má mít jedna olomoucká instituce dva orchestry? Stačí jeden, ale zato „lépe placený, lépe hrající, efektivnější…“ Kvalifikovaným ekonomickým protiargumentům a nesporným uměleckým důvodům nebude – podobně jako nyní – dopřáno sluchu. A pro jistotu se vše překryje bouřlivou diskusí o tom, jak by bylo nejlépe Moravskou filharmonii přejmenovat.“

Dne 6. května 2024 se uskutečnil v aule Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni koncert k pětasedmdesátinám skladatele, muzikologa, vysokoškolského pedagoga a hudebního organizátora Jana Vičara. Zaznělo  devět jeho skladeb, z toho v premiéře Odemyky zamyky pro sbor a basový klarinet a pásmo pro hrající a zpívající klavírní trio Z Moravy.  Interprety byli  špičkoví umělci, resp. laureáti mezinárodních interpretačních soutěží, Matouš Pěruška, Kristina Vocetková a Jan Vojtek (Trio Bohémo),  Filip Bandžak, Jiří Javůrek, Lukáš Moťka, Maxim Averkiev, Klára Kaiserová a Kajetán – dětský pěvecký sbor opery Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni řízený Zuzanou Kuncovou a Annou-Marií Lahodovou. Koncert se konal pod záštitou děkana Fakulty pedagogické Pavla Mentlíka.

Náměstek hejtmana Jan Žůrek a Jan Vičar.  Foto Daniel Schulz

Na slavnostním večeru 18. dubna 2024 předal hejtman Josef Suchánek v olomouckém Červeném kostele Janu Vičarovi „Cenu za celoživotní přínos v oblasti kultury (dvorana slávy)“. Tímto nejvyšším vyznamenáním Olomouckého kraje byl oceněn půlstoletý přínos skladatele, muzikologa, vysokoškolského pedagoga a organizátora regionální a celostátní hudební kultuře.
Viz Olomoucká televize,  OLTV.CZ   Viz také Žurnál UP

Jan Vičar získal již před desítkou let Cenu Olomouckého kraje v kategorii Osobnost roku (viz Žurnál Online) a spolu s kolektivem autorů Cenu města Olomouce v kategorii Počin roku za monografii Hudba v Olomouci 1945–2013 (viz archiv Žurnálu Univerzity Palackého).  Byl také postupně vyznamenán všemi typy medailí Univerzity Palackého v Olomouci.

Moraviachor se sbormistrem Josefem Surovíkem uvedl  2. prosince 2023 v Chrámu sv. Petra a sv. Pavla v Krakově Vičarovu úpravu polské koledy Gore gwiazda Jezusowi. Soutěžní vystoupení na Krakovském adventním a vánočním festivalu bylo oceněno Zlatým diplomem.

Šestero provedení pásma koled Radujme se! od Jana Vičara si vyslechlo ve dnech 18.–22. prosince 2023  na vánočních koncertech v bratislavské Redutě přibližně 4 000 posluchačů. Slovenskou filharmonii a Bratislavský chlapecký sbor připravený sbormistry Gabrielem Rovňákem a Magdalénou Rovňákovou řídil Rastislav Štúr. 

Více než 10 000 posluchačů aplaudovalo 21. prosince 2023 na koncertě „Vánoce v O2 Aréně“ v Praze také Vičarově úpravě slovenské koledy Búvaj, dieťa krásne pro smíšený sbor a orchestr.  Zpíval  karvinský Permoník řízený Martinou Juríkovou, hrála Filharmonie Hradec Králové, dirigoval Stanislav Vavřínek.

Orchestrální Maestoso Jana Vičara jako součást čtyřdílné kolektivní suity Templum Honoris zaznělo premiérově dne 17. listopadu 2023 na slavnostním koncertě k 450. výročí vzniku olomoucké univerzity. Moravskou filharmonii řídil Tomáš Brauner a koncert z olomoucké Reduty přenášel Český rozhlas Vltava.
Viz také KlasikaPlus