1. Jsem proti slučování Moravské filharmonie a Moravského divadla. Mám pro to kulturně-historické, společensko-politické, umělecké a ekonomické důvody.
2. Mám obavu, že připravované „sloučení“ Moravské filharmonie s Moravským divadlem bude předstupněm jejího budoucího „splynutí“ (= pohlcení). Jednou se totiž mezi politickou reprezentací města objeví silná osoba, která se důrazně zeptá: Proč má mít jedna olomoucká instituce dva orchestry? Stačí jeden, ale zato „lépe placený, lépe hrající, efektivnější…“ Kvalifikovaným ekonomickým protiargumentům a nesporným uměleckým důvodům nebude – podobně jako nyní – dopřáno sluchu. Statut, který zaručoval zachování obou orchestrů a značek, se změní a na schůzi Zastupitelstva města Olomouce se takzvaně prohlasuje. A pro jistotu se vše překryje bouřlivou diskusí o tom, jak by bylo nejlépe Moravskou filharmonii přejmenovat.
3. Vyspělá kulturní a civilizovaná společnost se nikdy nezbavuje výdobytků, kterých bylo dosaženo v minulosti. Naopak, pečuje o ně a rozvíjí je, neboť jsou součástí hmotného nebo nehmotného kulturního dědictví. A k nim přidává nové výdobytky, vymoženosti své doby.
4. Navrhuji naší politické reprezentaci něco odlišného: Postavme/postavte si jiný pomník před historií. Místo sloučení filharmonie a divadla v Roce české hudby, vybudujme/vybudujte v dohledné době v Olomouci stánek hudebního umění, koncertní sál pro skvělou Moravskou filharmonii, která je svébytnou paralelou České filharmonie a Slovenské filharmonie. Bývalé hlavní město Moravy si to zaslouží!
(Proslov Jana Vičara na koncertě „Zachraňme Moravskou filharmonii!“, Olomouc, Letní kino, 20. května 2024) Viz také Hanácký večerník 22. 5. 2024
